Co všechno začleňujeme do pojmu nebezpečný odpad?
Jak se likviduje například asfalt?
Téma nebezpečného odpadu je velmi důležité, ale často opomíjené. Nadarmo se však nebezpečnému odpadu neříká nebezpečný. Málokomu by se chtělo upozorňovat veřejnost na něco děsícího, například kila olova, množství azbestu, rtuti, zbytky pesticidů a další toxické látky, které se pozvolna rozkládají, mnohdy ne daleko od našeho domu. Pojďme se proto společně snažit najít východisko a nebrat tohle nebezpečí na lehkou váhu. Bohužel, „s vědomím státu je ročně uloženo 25 tisíc tun nebezpečného odpadu způsobem, který ohrožuje životní prostředí a zdraví obyvatel.“ (enviWeb)
Co je nebezpečný odpad?
-
repelenty, různé spreje
-
zbytky čisticích prostředků z domácnosti
-
zářivky, úsporné žárovky, rtuťové teploměry, tonery
-
obrazovky monitorů, televizí, chladničky
-
PVC (instalatérské trubky, linoleum, některé dětské hračky, lékařské nástroje apod.)
-
zbytky umělých hnojiv, herbicidů, pesticidů a mořidel
-
baterie (monočlánky), autobaterie, baterie z notebooků, baterky atd.
-
-
odpady z průmyslové a chemické výroby, další chemie z řad mladých chemiků či pyrotechniků
-
zbytky barev, laků, odmašťovadel, ředidel, olejů, motorových, izolačních lepidel, nemrznoucích směsí…
Nebezpečný odpad je takový odpad, který má negativní vliv na životní prostředí, je nebezpečný pro vše
živé, tedy člověka, zvířata i rostliny. Když se takový odpad vyveze na skládku, postupně kontaminuje půdu,
a tím i všechny rostliny rostoucí na této půdě, které pak sní nějaké zvířátko.
Recyklace tohoto odpadu je možná jen v některých případech. Některý odpad se recyklovat nedá, proto pak přichází na řadu spalovny nebezpečných odpadů, popřípadě jiná odborná likvidace.
Příklad jedné z recyklací
Recyklace použitých ředidel a rozpouštědel (acetonu, benzinu, perchloru, trichloru) a jiných nebezpečných látek je důležitá právě v tom, že navrací tyto látky zase zpátky do výroby. Nejenže je tento způsob šetrný k životnímu prostředí, je šetrný i k vaší peněžence, ředidla jsou poté levnější. Regenerace je založena na technologickém principu destilace chemických látek. Recyklace je prováděna na vakuové destilační koloně nebo v atmosférickém regeneračním zařízení. Celý postup je fyzikální proces, takže chemická kvalita regenerátu není nijak ovlivněna a je velmi dobrá. Získáme čistý regenerát, který má velmi podobné vlastnosti jako nové rozpouštědlo. Což se vyplatí.
Asfalt a likvidace
Látka, která se získává z ropy. Je to nejhustší složka ropy, má proto nejvyšší bod varu. Používá se nejčastěji při výstavbě silnic.
Odpadem jsou tvrzené a oxidované zbytky asfaltu s obsahem asi 6 % bitumenového podílu ve formě hrudek. Tyto úlomky lze likvidovat recyklací tak, že při tepelném zpracování přidáme tento odpad do části nového asfaltu. Tento asfalt lze použít jak na opravy silnic, tak na vylití nové silnice.
Drť lze také použít místo štěrku i při zpracování za studena. Pro zpracování asfaltobetonové směsi je třeba větší míchací zařízení. Přitom lze použít až 15 % druhotné suroviny, aniž by se zhoršila kvalita směsi. Existují různé druhy asfaltu: přírodní, kamenouhelný, hnědouhelný, dehtový.
Dehet neboli tér je hustá olejovitá kapalina, která je typická svým zápachem a tmavohnědou až černou barvou Odpadem jsou černohnědé až černé dehtové zbytky, tekuté až tuhé směsi nasycených a nenasycených aromatických a alifatických uhlovodíků. Při výrobě dehtu zůstávají zbytky, které se dále využívají v chemickém průmyslu pro farmaceutickou a kosmetickou výrobu barev. Kyselé zbytky dehtu z koksáren se nejprve musí neutralizovat, poté se mísí s lehkými dehty a používají se jako materiál v dopravních stavbách společně s asfaltem. Zbytky dehtů se využívají energeticky. Recyklace se zde uplatňuje při energetickém využití, a to pálením ve směsi s otěrem briket nebo s jinými tuhými druhotnými zdroji energie.